I nejnovější judikatura vychází z přelomového nálezu Ústavního soudu, který vymezil povinné subjekty ve smyslu informačního zákona

Závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho přelomovém nálezu sp. zn. IV. ÚS 1146/16 jsou základem četné navazující judikatury v oblasti informačních sporů, viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 478/2020-45 z 25. 2. 2021 či usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 509/21 z 2. 3. 2021; rozhodnutí vycházející z nálezu sp. zn. IV. ÚS 1146/16 jsou vydávána na pravidelné bázi. Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři zastupovala ve zmíněném řízení před Ústavním soudem společnost ČEZ, a.s. Jádrem věci bylo posouzení otázky, zda je ČEZ, a.s. – coby soukromoprávní společnost vlastněná majoritně státem – takzvanou veřejnou institucí a tedy zda má povinnost poskytovat informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Nálezem sp. zn. IV. ÚS 1146/16 z 20. 6. 2017 Ústavní soud vyhověl podané ústavní stížnosti, když se ztotožnil s uplatněnou argumentací, že společnost ČEZ, a.s. nelze pro rozpor s právem vlastnit majetek a právem na podnikání považovat za veřejnou instituci. Ústavní soud zejména shledal, že soukromým subjektům lze ukládat informační povinnost, jen když půjde zcela k tíži veřejné moci. To může platit v případě společností vlastněných plně státem, ne však v případě společnosti ČEZ, a.s., mezi jejíž akcionáře patří vedle státu mnoho dalších soukromých osob). Ústavní soud tak zásadně korigoval dlouhodobou praxi obecných soudů (včetně tehdejší ustálené rozsáhlé praxe Nejvyššího správního soudu), která zastávala opačný názor.

Přelomové závěry Ústavního soudu byly rychle uvedeny v praxi a aplikovány ve prospěch klientů. Již nedlouho po vydání zmíněného nálezu Nejvyšší správní soud při řešení obdobné otázky ve vztahu ke společnosti ČEZ Distribuce a.s. (dceřiná společnost společnosti ČEZ, a.s.) dovodil právě s odkazem na předmětný nález, že ani tato společnost nenaplňuje znaky veřejné instituce a není povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím; ve zmíněném řízení (a několika dalších obdobných řízeních) zastupovala klienty rovněž Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři.

Došlo tak k vyřešení významné právní otázky, která se zásadně dotýká práv a povinností řady dalších obchodních společností, vůči kterým mohlo docházet k pokusům získat skrze informační právo konkurenčně významné informace.