Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Protizákonná divadelní taškařice - 27.5.11 HN

Začnu kvízem. Copak mají společného divadelní hry „Ivánku, kamaráde“ a „Blonďatá bestie“? Možných odpovědí na bingo je spousta, mne napadá ta, že zjevné porušení zákona. A také lidské slušnosti, chtělo by se dodat.
Na první pohled to vypadá jako obrovská švanda. Ale popořádku, kdyby snad někdo nevěděl. V obou případech autoři tzv. uměleckého díla použili nahrávky rozhovorů a napsali divadelní hru využívající dialogů reálných lidí. Někdo řekne, že jim to patří. Jak v případě fotbalových rozhodčích, kteří dělali manipulací fotbalových zápasů z diváků šašky, tak i v případě politiků Věcí veřejných to vypadá jako nejadekvátnější trest. Zneužívali veřejný prostor, tak co, že? Jenže nic není vzdálenější pravdě.
Občanský zákoník poskytuje každému z nás právo rozhodovat o tom, co z jeho podoby, hlasových projevů či třeba písma mohou použít jiní lidé. Umělci a novináři sice mají výjimku, ale i tato výjimka nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy dané osoby. Jinak řečeno, vzít nelegálně pořízený záznam rozhovoru z kavárny, ještě jej předělat a vytvořit z něj divadelní hru je možná obrovskou zábavou pro divadelníka, který již není schopen vymyslet něco jiného, ale určitě je to chování, jež zákon nepřipouští. Pokud se osoby zde vystupující obrátí na soud, a nemusí jít pouze o hlavní „hrdinku“ Kristýnu Kočí, nýbrž každého, kdo se ve hře odůvodněně pozná, budou mít velkou šanci u soudu uspět. A vzhledem k míře propagace tohoto díla to může také být poslední soudní spor, který dané divadlo povede, neboť přisouzené částky mohou být pro ně velice snadno likvidační.
Než začnete kroutit hlavou zklamáním, že ten zpropadený zákon neposkytuje možnost jen tak bez dalšího lynčovat ve veřejném prostoru osoby, které se vám zrovna nelíbí, uvědomte si, prosím, jakým peklem musely například procházet děti jednoho z „hrdinů“ úžasného uměleckého díla Ivánku, kamaráde, pana Horníka.
Umění má klást otázky, bavit, občas provokovat. Co předvedli autoři a divadelníci v obou zmiňovaných dílech, je pro někoho patrně zábavné, ale je to šmíra. Šmíra nejhrubšího zrna, která měla být veřejně, minimálně kolegy z branže, nemilosrdně odsouzena. A když to neudělali umělci, jsem rád, že tak činí alespoň občanský zákoník. Právo má občas více morálky než většina lidí. Naštěstí.

***

Občanský zákoník poskytuje každému z nás právo rozhodovat o tom, co z jeho podoby, hlasových projevů či třeba písma mohou použít jiní lidé.

O autorovi| Radek Pokorný, partner Pokorný Wagner & spol.