Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Proč se řetezce bojí seberegulace? - Hospodářské noviny

Super- a hypermarkety zneužívají své postavení vůči svým dodavatelům a nutí je k neodůvodněným platbám a závazkům. Máte pocit, že jdu z tiskové konference pana Veleby, prezidenta Agrární komory? Ale vůbec ne, jen jsem vyrazil na obchodní jednání do Londýna a na letišti jsem si koupil místní noviny. Situace je však totožná jen zdánlivě, protože pokračování je zcela jiné. Zmíněné články (The Financial Times či Telegraph), podrobně popisují dvouleté vyšetřování britského antitrustového regulátora, který v těchto dnech zahájil oficielní řízení proti společnostem TESCO a ASDA, a obvinil je ze zneužívání ekonomické dominance nad dodavateli, a to formou vymáhání neodůvodněných dodatečných plateb. Dle prošetřovaného podezření byli dodavatelé, kteří odmítali respektovat požadavky na dodatečné platby, vystaveni nepřiměřenému nátlaku a hrozbě ukončení spolupráce. Pro představu o důslednosti šetření: obě dotčené společnosti musí předložit e-mailovou a další korespondenci s dodavateli za přesně stanovené období několika letních měsíců, což jen v případě společnosti ASDA činí více než jedenáct milionů položek. Kauza je poučná z mnoha důvodů. Jednak je nesporné, že problémy vyplývající z nadměrné dominance řetězců nad dodavateli neřešíme jen my a že tudíž je kde se poučit. Například zmíněný britský regulátor se nepochybně opírá o existující regulaci a pohybuje se, stejně jako náš Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, též v prostředí, kde je více řetězců, nejen ony zmíněné dva (prošetřováni byly minimálně ještě Morrisons a Sainsbury’s ), takže o klasické dominanci nemůže být řeč. A konečně, naši představitelé řetězců by neměli projevovat přílišné překvapení z výhrad a protestů našich dodavatelů, protože spory na toto téma jsou v jejich mateřských zemích na denním pořádku. Ze zmíněných článků však vyplývá, že šetření britských úřadů směřuje ještě k jednomu deliktu, a to k porušování kodexu chování supermarketů vůči dodavatelům, který byly nuceny v březnu 2002 přijmout. Jinak řečeno, ve Velké Británii existuje minimálně již pět let kodex, který vymezuje chování supermarketů k jejich dodavatelům. Veřejná nevole nad chováním řetězců vedla k tomu, že se samy supermarkety zavázaly k přijetí samoregulačních standardů. Předmětný dokument je nesmírně zajímavý, upravuje totiž nejen praktiky obchodních vztahů mezi dodavateli a supermarkety, ale i způsob řešení sporů mezi oběma obchodními partnery. Vím, že řada českých politiků se intenzivně zabývá tím, jak narovnat vztahy mezi těmito, většinou nesmírně nerovnými, obchodními partnery. Bylo by možná fajn, kdyby si pan ministr Gandalovič či stínový mistr zemědělství pan Hašek, nejlépe oba společně, daný kodex opatřili, a po jeho nezbytných úpravách pozvali ke stolu představitele řetězců a důrazně jim doporučili zvážit přijetí něčeho takového. Vyhrají totiž všichni. Politici vyřeší, minimálně částečně, bolavý problém. Supermarkety budou mít naději, že zákonná úprava, které se tak jako tak nevyhnou, nebude šita horkou jehlou a tudíž bude skutečně spravedlivá. A zemědělci a další dodavatelé nebudou muset demonstrovat. V Británii existuje již pět let kodex, který vymezuje chování supermarketů k jejich dodavatelům.

O autorovi: Radek Pokorný, Autor je advokát