Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Lidé by měli soudcům rozumět a věřit - Hospadářské noviny

V e sloupku rubriky Leaders voice jsem předložil myšlenku, že by soudce, který vynese rozsudek, měl být zavázán jej, stane-li se veřejně diskutovaným, veřejně hájit (Ať soudci hájí svá rozhodnutí, HN, 20. února). Argumentoval jsem erodující důvěrou v justici a poukazoval například na fakt, že senátoři-ministři hlasovali proti vydání pana Čunka k trestnímu stíhání kvůli, dle jejich slov, ztrátě důvěry v justici na základě rozsudku Mlynář. Tomáš Sokol tomuto mému článku následně oponoval, snad jej příliš nezkreslím když řeknu, že hlavně z toho důvodu, že si moc neumí představit, jak by to v praxi fungovalo. Můj argument o postoji senátorů v kauze Čunek v článku označil za ostudu těchto senátorů a ne justice (Soudci nemají hájit rozsudky, HN 27. února).
Když jsem si přečetl větu kolegy Sokola, čí že je to ostuda, předmětná diskuse v Senátu, pochopil jsem, že jsem se nevyjádřil dosti zřetelně.

Jak vnímáme justici?

Vůbec jsem se nechtěl vyjadřovat ke kvalitě či nekvalitě předmětného rozsudku. Jen jsem se snažil ukázat, že o něm probíhala bouřlivá diskuse, že byla slyšet de facto jen jedna strana a že pachuť z této diskuse má nemalý vliv na to, jak veřejné mínění aktuálně vnímá justici.
Nejen demokratický politik, ale i soudce nemá svoji moc od krále či Boha, ale od občanů tohoto státu. Pokud dlouhodobě bude veřejnost médii přesvědčována, že rozsudky jsou nespravedlivé, dříve či později se ta studnice důvěry vyčerpá a v mezní situaci společenských či politických krizí se systém může zhroutit. Chceme příklad? Redaktor Hospodářských novin Jan Macháček publikoval 2. března článek Rozsudky z Marsu (HN 2. března). Je jedno, zda pan Macháček má či nemá v tam uvedených konkrétnostech pravdu. Podstatou je atmosféra zachycená v článku, a ta dobrá není.
Jsem si velmi dobře vědom všech úskalí toho, co se snažím ve velmi hrubých rysech předkládat. Nicméně je nesporné, že soudce je z hlediska veřejného života pro občana tou nejdůležitější osobou. Policista, úředník či státní zástupce má nad občanem velkou moc, ale je to soudce, kdo má v ruce eso. Ublíží-li nám kdokoliv kromě soudce, lze to napravit. Výrok justice je však konečný.

Bez soudců režim padne

Každý, kdo se rozhodl býti soudcem, přijal přímou a občas doslova nenahraditelnou odpovědnost za osudy lidí, kteří často nemají jinde zastání. Nebudou-li lidé justici věřit, nebudou věřit ani společenskému uspořádání, ve kterém žijí, a to dříve či později zahyne na nějakou krizi. Konečně, minulé století je toho dobrým příkladem.
Nepodléhám žádné romantizující představě, na to již dělám tuto práci příliš dlouho. A ani nepřináším žádné ucelené řešení. Jen zastávám názor, že řízení u soudu ze samé své podstaty nesmí být nesrozumitelnou disputací nás tzv. odborníků, respektive minimálně jeho výsledek musí být srozumitelný pro co nejširší veřejnost.
A kdo jiný než soudce by jej veřejnosti měl představit. Někdy možná stačí dostatečné ústní odůvodnění v jednací síni, obávám se však, že občas to bude málo.
Nehledě na to, že často nejde jen o posouzení konkrétního jednání, ale o obecné společenské »ohodnocení« tohoto jednání. Jinak řečeno, zda trestní zákon například netrestá zbytečně tvrdě majetkovou trestnou činnost v porovnání s násilnou trestnou činností či naopak. Mimochodem, tento typ diskuse zde zoufale chybí, a tady asi není pochyb, že na veřejnost patří.
Bylo by asi fajn, pokud by se do této diskuse zapojili i někteří soudci. Z reakcí na můj článek mezi soudci, které znám, vím, že ani zde není názor jednotný a že na jedné straně i jim často vadí rozpor mezi podstatou a důvody jejich rozhodnutí a jeho následnou mediální interpretací, nicméně že na druhé straně mají přirozenou obavu zaplétat se do veřejných polemik.
Nehlásám žádnou revoluci, spíše se snažím vyprovokovat velmi mírnou evoluci. Nebo alespoň diskusi.

***

Ublíží-li nám kdokoliv kromě soudce, lze to napravit. Výrok justice je však konečný.

O autorovi: Radek Pokorný, Autor je advokát