Pokorný, Wagner & Partners, s.r.o., Attorneys-at-Law

Johannes Kinsky a generace 40+ - Hospodářské noviny

O náhlé smrti bankéře Johannese Kinského jsem se dozvěděl v pondělí ráno od jednoho z nejvýznamnějších českých finančníků. Kromě samotné informace dotyčný opakovaně zdůrazňoval věk nebožtíka, jako by nebyl schopen uvěřit, že ve 44 letech může úspěšný člověk ukončit svoji pozemskou pouť. Jako by věřil, že jste-li v pracovním životě úspěšný, máte dost síly porazit jakýkoliv problém. Jenže, jak říká sám Ďábel v Bulgakovově Mistru a Markétce, člověk nemůže ničemu a nikomu skutečně vládnout, protože se nemůže zaručit ani za svůj vlastní zítřek. Protože vtíravou existenci naší smrtelnosti jsem si musel celkem naléhavě během své loňské nemoci připustit, spíše mne tato smrt přivedla k otázce, jak dlouho bude naše generace, tedy generace lidí, kterým je plus minus pět šest let čtyřicet, vlastně stát u kormidla, respektive kdy nastane čas opustit palubu. Nepochybuji, že řada mých vrstevníků si nyní ťuká na čelo, mumlá něco o tom, že nejlepší léta přicházejí až kolem padesátky a listuje v životopise Warrena Buffetta, kterému je 78 let. Obávám se však, že naše osudy se od našich vrstevníků v »tradičních« zemích značně liší. Kariéry 90. let totiž byly jaksi tak podivně uspěchané, a tudíž nedopečené. Pětadvacetiletí obchodní ředitelé, třicetiletí ředitelé generální, obdobně staří multimilionáři. Jistě to bylo v mnohém fajn, nicméně člověk to všechno, co si měl postupně odžít během celého profesního života, prožíval tak nějak jako ve zrychleném filmu. Iluze jsme neztráceli postupně během mnoha let, ale vrženi do předčasného víru funkcí a rolí tak nějak najednou, ale o to bolestivěji. Velmi rychle jsme zjistili, jak se svět točí, a ve věku, kdy naši »standardní« kolegové postupně sbírají síly k útoku na vrchol, sedíme více či méně pevně na vrchní šprušli a velmi často nevíme, proč tam vlastně jsme. Ale protože jsme vlastně mladí a papírově bychom měli být úspěšní ještě desítky let, začínáme se příliš často těch seslí křečovitě držet. Často mám pocit, že expoziční doba pro to »být in« je pevně dána, a nezáleží, odkdy se začne počítat. Měli bychom si to včas uvědomit my všichni, kteří bychom chtěli vidět své děti dospělé a pracně vybudované firmy i nadále prosperující. *** . autorovi| Radek Pokorný, Autor je advokátem kanceláře Pokorný, Wagner a spol.