Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Je opravdu třeba prodávat letiště? - Hospodářské noviny

Dle zprávy, kterou zveřejnil server ihned.cz, řekl ministr dopravy Aleš Řebíček k chystané privatizaci Letiště Praha pozoruhodnou věc. Prohlásil, že uchazeč o koupi prý »nebude vybrán čistě na základě finančního kritéria, protože letiště potřebuje strategického partnera«. A dodal, že nejlepší by bylo, aby to byl vlastník nějakého relativně vzdáleného letiště, nejlépe za mořem. Protože předpokládám, že ministr pronáší podobné věty proto, aby vyvolal veřejnou diskusi, dovoluji si hozenou rukavici zvednout. Trh jako popelka Je nesporné, že připravovaná privatizace letiště přináší řadu naprosto zásadních neznámých, které by si zasloužily - minimálně proto, že se jedná o významný infrastrukturní projekt - veřejné zodpovězení. Nicméně zrovna ta otázka, o které hovořil ministr Řebíček, k nim rozhodně nepatří. Existuje naprosto legitimní pochybnost, zda je vůbec třeba letiště předávat do soukromých rukou. Argumentů proti prodeji by se totiž dalo najít víc než dost. Pokud se přece jen rozhodneme, že ano, pak se ptejme, zda budeme letiště prodávat, či pouze hledat operátora, který by jej na základě licence provozoval. A budeme-li nakonec chtít opravdu prodávat, musíme si nejdříve odpovědět na otázku, zda chceme nabídnout k odkupu sto procent akcií, nebo »jen« majoritní podíl či dokonce pouze minoritu. A nakonec musíme také vědět něco o metodě: zda se vydáme cestou přímého prodeje, anebo využijeme kapitálového trhu. Každá nadhozená otázka má pochopitelně sumu podotázek a především velmi komplikované odpovědi. Asi by bylo fajn, kdyby alespoň elementární veřejná debata na toto téma proběhla. Za sebe říkám, že minimálně už proto, že možnost případně privatizovat letiště pomocí kapitálového trhu se zdá být už dopředu opět příslovečnou popelkou. Tou byla za sociálnědemokratických vlád; a zůstává jí - navzdory slibům v tomto směru učiněným - i za vlády této. Možná by to v případě letiště opravdu nebyla nejvhodnější forma, ale ani tuto odpověď nám zatím nikdo nedal... Umím si představit situaci, že si nějaký investor koupí malou fabričku s unikátním výrobkem, technologii přesune někam jinam a fabriku zavře. Ale rozhodně si neumím představit kohokoliv - byť by měl jiné letiště sto kilometrů od toho pražského, že investuje obrovské peníze do nákupu letiště a nebude jej odpovídajícím způsobem rozvíjet. Detektivka Jinak řečeno: jakékoliv jiné podmínky než ověření solventnosti a splnění elementárních bezpečnostních kriterií - a poté jednokriteriální soutěž o nejlepší cenu - mohou jedině poškodit finální příjem státu. A nebudou mít naprosto žádný vliv na budoucí rozvoj letiště. A to nemluvím o skutečnosti, že zájemci vytvoří mnohohlavá konsorcia, a tudíž vyhodnocení tohoto kritéria se stane nesmírně zamotanou detektivkou, protože ve světě stále probíhajících fúzí a převzetí se může subjekt, který je dnes řekněme australský, lehce zítra stát subjektem rakouským. ***
O autorovi: Radek Pokorný, Autor, advokát, pracuje v kanceláři Pokorný, Wagner & spol.