Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Fízlování je v Česku hračkou - 8. 7. 2011 HN

Zní to asi paradoxně, ale působení Víta Bárty přece jen přineslo něco pozitivního. Jako vedlejší produkt upozornilo, jak snadno mohou být naše životy nabourávány bezpečnostními složkami. A to jak státními, tak soukromými. Takto jsme se dozvěděli, že soudci fungují při schvalování kontroly telekomunikačního provozu (při schvalování fízlování telefonu) jako razítko na provázku.
Policista tam prostě přijde, předloží papír a soudce jej orazítkuje. Žádná revize smysluplnosti žádosti, rozsahu nebo relevantnosti požadovaných informací.
Proč předseda soudu nepověsí do některé místnosti razítko na řetěz – některý policista by ho mohl čmajznout, aby tam nemusel jezdit – je záhada. Ušetřil by pracovní sílu, výsledek by byl stejný.
Obdobná jedovatost mne napadá při sledování průběhu kauzy exnáměstkyně Jourové. Souhlasím, že základní problém je v chování pánů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ale nemohu si nepoložit otázku, kde byl státní zástupce, a hlavně, jak je možné, že se v této zemi našel soudce, který na Věru Jourovou při takto slabé důkazní situaci uvalil vazbu.
Pokud se dotčený soudce zabýval podklady předloženými důstojníky útvaru tak důsledně jako soudci, kteří povolovali mediálně slavné výpisy z telefonů, není se čemu divit. Již Dostojevský věděl, že po zločinu má následovat trest.
Ministr Pospíšil by mohl ve sněmovně předvést etudu na téma, kdopak za to všechno může. A opoziční poslanci by mohli tentokrát přeskočit tradiční grilování Jana Kubiceho kvůli ušetření času a požadovat pečlivé vyšetření, jak je možné, že v Česku může být člověk zbaven svobody jen na základě toho, že si o něm dva lidé cosi zcela neprůkazného povídají.
To nejpodstatnější, co musí ale každého napadnout, je otázka, jakým typům lidí odevzdáváme skrze zákony a jejich vykonavatele své životy, komu dáváme právo se nám v nich vrtat. Jsou to lidé, aktuálně schovaní za maskou policistů či státních zástupců, které dělí od legálního pobytu na druhé straně barikády pouze dvouměsíční výpovědní lhůta. Jinak řečeno, stát svými zákony dává do rukou lidí, kteří s ním jsou spjati, jen velmi tenkou šňůrou, neskutečné nástroje, aby se jiným vrtali v životě. A přitom se není schopen postarat, aby lidé, kterým oprávnění dává, s ním byli mnohem více spojeni. Kupříkladu existencí zákona o státní službě, ale i celou řadou dalších nástrojů.
Než se stát začne řádně starat o ty, kterým umožňuje šťárat se v našich životech, by aspoň soudci měli mít rozum. Často jenom oni mohou ochránit důstojnost člověka. Zatím to však vypadá, že je jim to zcela jedno.

***

Stát svými zákony dává do rukou lidí, kteří s ním jsou spjati, jen velmi tenkou šňůrou, neskutečné nástroje, aby se jiným vrtali v životě.

O autorovi| Radek Pokorný, partner Pokorný, Wagner & spol