Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

„Eseróčkové" soudy jsou problém - 8.10.2012 Týden

Advokát RADEK POKORNÝ, první místopředseda Rozhodčího soudu, vidí na arbitrážích jen výhody. Nevýhoda, společná celé justici, je jediná: stále je dost lidí, kteří se nechtějí smířit s tím, že by to mělo běžet bez jakéhokoli ovlivňování.

* V předsednictvu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR jste přes dva roky. Jak se za tu dobu soud změnil?

Věnovali jsme se věcem, jako je změna řádu a podstatné rozšíření listiny rozhodců, protože jsou lidé - zvláště v mladší generaci advokátů -, kteří se věnovali jako advokáti arbitrážím jen na straně klientů, ale nebyli na listině rozhodců. Na listinu tak byli napsáni lidé jako Robert Němec, Robert Pelikán a další. Kromě advokátů jsme na seznam rozhodců napsali šéfprávníky velkých firem, jako je Juraj Szabó z ČEZ či například Ján Lučan z ČSOB, kteří stáli mimo listinu rozhodců, ale my se domnívali, že jsou odborně i společensky důvěryhodní, což by mohlo Rozhodčímu soudu pomoci. Bylo tam 260 lidí a my jsme to rozšířili zhruba o osmdesát.

* Co patřilo mezi zásadní změny?

Hodně jsme řešili určitou míru nedůvěry v některá jmenování předsedů senátu (jejich hlas je často rozhodující pro výsledek sporu, pozn. red.) ze strany předsedy Rozhodčího soudu v případech, kdy se na něm neshodli dva rozhodci jmenovaní za jednotlivé strany sporu. Okolo jmenování předsedů byla spousta různých fám a pověstí, přestože jmenování ze strany předsedy soudu bylo mnohem méně, než si lidé mysleli. Většinou se u velkých arbitráží ti dva arbitři dohodli. Nicméně je skutečností, že pokud se nedohodli, tak to bylo pouze v pravomoci předsedy Rozhodčího soudu. Vzhledem k tomu, že trh to nevnímal dobře, jsme od 1. července změnili pravidla jmenování předsedy rozhodčího senátu.

* K jakým konkrétním změnám došlo?

V rámci nových pravidel jsme umožnili stranám, že pokud zaplatí drobný poplatek a zároveň nedojde k dohodě dvou arbitrů ohledně předsedy senátu, tak předseda Rozhodčího soudu nepředloží pouze jedno jméno, ale deset. Každá strana pak může vyškrtnou tři jména a z těch zbylých čtyř následně předseda soudu jmenuje předsedu senátu. Umožňujeme tím stranám, aby se vybíralo z většího množství kandidátů a aby se vyjádřily k těm navrženým lidem.

* Rozhodčí soud není levnější než soudy. V čem je tedy výhodnější oproti klasickým soudům?

O tom to není. Výhodou rozhodčího řízení je, že je výrazně rychlejší. Strany mají navíc vliv na složení senátu, proto si mohou vybírat arbitry, kteří jsou specializovaní na konkrétní případy. Naše justice totiž nepracuje se specializacemi, proto není soudce, který by se specializoval přímo na telekomunikace a tak dále. Když bude proto spor mezi telekomunikačními firmami, mohou si u Rozhodčího soudu sestavit senát tak, že o sporu budou rozhodovat lidé, kteří problematice skutečně rozumí.

* Jaké jsou naopak nevýhody Rozhodčího soudu?

Nevýhoda je ve skutečnosti jen jedna a ta platí i v justici. Po Praze pořád běhá hodně lidí, kteří se nechtějí smířit s tím, že by to mělo běžet bez jakéhokoli ovlivňování. Pořád si spousta lidí myslí, že když je to soukromoprávní řízení, tak mají možnost do toho různě zasahovat. To je něco, co snižuje důvěryhodnost, protože lidé si mezi sebou povídají, kdo koho „umí“ a podobně. Na druhé straně v justici jsou soudci pomlouvaní úplně stejně.

* V kolika procentech případů se strany odvolávají k soudu?

Procenta nevím, ale určitě to roste. Neochota smířit se s nálezem se zvyšuje. Hodně je to motivované tím, že v několika případech se povedlo uspět.

* Jak často se stranám podaří s odvoláním u soudu uspět?

Bavíme se za rok o třech, pěti rozhodčích nálezech ze tří tisíc.

* Panuje mínění, že Rozhodčí soud má špatnou pověst kvůli kontroverzním rozhodnutím typu Petrcíle vs. stát z roku 2008, kdy stát přišel o miliardový majetek...

Dnes je to jen o tom, zda strany chtějí poctivou arbitráž, nebo nechtějí. Já samozřejmě slýchám spoustu různých historek, často i o sobě, a vím, jaká je realita. Vždy říkám: „Přijďte, přineste něco reálného a předsednictvo může dotyčného rozhodce vyškrtnout z listiny.“

* Hodně se v poslední době hovořilo rovněž o arbitráži Sazky proti Pentě, kdy rozhodnutí Penta ostře kritizovala, protože soud zrušil platné smlouvy.

Chvilku jsem v tom figuroval, ale pak jsem rezignoval kvůli advokátnímu tajemství, takže to nemohu komentovat.

* Spekulovalo se, že jste rezignoval kvůli tomu, že jste si nechtěl pohněvat ani majitele PPF Petra Kellnera ani Marka Dospivu z Penty. Je to pravda?

Je to úplný nesmysl.

* Pověst soudu poškozovalo i to, že ve vedení byli agenti StB. Změnilo se to?

Přiznám se, že tuto výtku jsem nikdy neslyšel.

* Například bývalý předseda soudu Bohuslav Klein byl na seznamech StB...

Já vím. Bohuslav Klein je však člověk, který má obrovskou zásluhu na tom, že Rozhodčí soud se stal něčím. Arbitrážní řízení je soukromoprávní řízení, není to veřejná sféra, ale soukromá. V privátní sféře působí lidé, kteří - ať už z jakýchkoli důvodů - byli na seznamech Státní bezpečnosti ve všech možných oblastech.

* Nenarušuje to ale důvěru v Rozhodčí soud?

Nikdy jsem o tom neslyšel. A podle mého názoru, jak se k tomu staví trh, tak to bylo jednoduché: Bohuslav Klein byl řadu let nejobsazovanější arbitr do velkých sporů, takže to asi trhu nevadilo. Různé drby o různých manipulacích jsme již zaslechl, ale tuto výtku o vlivu nějaké skupiny lidí, kteří byli na seznamech, jsem neslyšel.

* Jsou nyní v Rozhodčím soudu agenti StB?

V předsednictvu asi těžko. Na listině rozhodců je dnes celkem 360 lidí.

* Předtím byli přímo v předsednictvu...

Myslím si, že ne. Nicméně když kandidujete do předsednictva, tak nepředkládáte lustrační osvědčení. Po mně to tedy nikdo nechtěl.

* Na listině rozhodců jsou i lidé z ČEZ či ČSOB. Nemůže to být problém, když například ČSOB a ČEZ mají klienty z celé ekonomiky...

Pak to například pan Lučan z ČSOB nemůže vzít. To byste ovšem nemohl dělat nic.

* Podle mě by to dělat neměli...

To ne, myslím si přesný opak. Když jste šéfprávník velké firmy, tak máte obrovskou praxi a zkušenost.

* Není to tak, že jmenováním lidí z velkých firem mezi rozhodce jsou pak banky a velké firmy ochotnější dávat doložky do smluv?

To určitě ano, protože mají možnost vidět, co se opravdu na tom soudu děje. To stoprocentně, ale je to úplně v pořádku. Jako arbitři nejlépe zjistí, co je pravda a co jsou hloupé řeči. Tito lidé mohou soud poznat a pak se při své práci rozhodnou, jestli ho chtějí využívat, nebo ne.

* Má spotřebitel u vás nějakou šanci, když bude stát proti velké finanční instituci?

Pár spotřebitelských sporů jsem osobně rozhodoval. A v drtivé většině případů je to skutečně tak, že si člověk půjčil peníze a nevrací je, ale je to zároveň velmi často doprovázeno obrovským množstvím nesmyslných sankcí, poplatků, úroků, které ve spravedlivém procesu nelze té finanční instituci přiznat. To, že se různé „eseróčkové“ rozhodčí soudy staly výrobci exekučních titulů, je problém, a ti lidé jsou v tom systému bezbranní. Systém tohoto typu vymáhání má už navíc makroekonomické důsledky, protože v té síti uvázly stovky tisíc lidí. A podle mého názoru množství peněz tímto způsobem vymožené nad rámec skutečně dlužné částky je takové, že to ovlivňuje schopnost určité části populace utrácet v obchodech.

* Na poličce máte knížku od ekonoma Ludwiga von Misese a bibli. To je zajímavá kombinace...

Nejsem věřící, ale bibli jsem si samozřejmě přečetl, protože si myslím, že to patří ke všeobecnému vzdělání. 
 

8.10.2012 Týden, str. 64 Ekonomika, autor: Vladan Gallistl