Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Bludičky mezi novináři - ČRo - Rádio Česko

Tento příspěvek má název Bludičky mezi novináři. Bludičkami míním světýlka, která za noci svedou poutníka z cesty – a on pak zapadne do močálu. Jako třeba v pohádce Strakonický dudák. Vyjdu od názorného příkladu, abych se dostal k jeho obdobám méně názorným. V Hospodářských novinách upozornil Radek Pokorný, advokát, na smutný osud lidí, kteří byli neoprávněně vazebně stíháni, ale jimž – nevinným – toto stigma už nikdo neodpáře. Pan Pokorný to nazval „atentátem na lidskou důstojnost“ a upozornil na to, že jeho účastníky jsou i média. Lépe řečeno konkrétní novináři, jejichž jména už dávno zapadla, kteří však zveřejněním jmen obviněných atentát dovršili. I když se obvinění neprokázalo, oni už nebyli ochotni se k tomu vrátit se stejnou vehemencí, s jakou ty lidi postavili na pranýř. Mechanismus tohoto manévru je následující: novinář ochotně přebírá zajímavé, leč neověřené, dokonce účelově vybrané informace od policisty a pustí je do světa. Pochybení je zajisté na straně policisty, ale (parafrázuji) novinář mu u toho „svítí“. Bezpracně objevil svou kauzu. Atentát je dokonán. Následuje „naprostá nevůle vymknout se z otroctví cesty, kterou policista novináři vykolíkoval“. – Potud příklad, který měl být jen úvodem.Zajímají mě kauzy, které se staly kauzami proto, že je „vykolíkovali“ sami novináři. Uvedu příklad z dávnější doby, ale také názorný. Petra Buzková, kdysi ministryně školství, zapsala svou dcerku do elitní školy s vyučovacím jazykem, pokud se nemýlím, francouzským. Beru to tak, že matka, pokud na to má, se snaží zajistit dítěti co nejlepší vzdělání. A že je to v pořádku. Pravda, paní Buzková byla ministryní školství a měla se zasazovat o zdar českého školství, ale to je jiné téma. Mělo snad být její dítě nástrojem jejího ministrování? Proč? Mateřský zájem má mít přece přednost před profesní i politickou kariérou. Média však rozhodla a téma „vykolíkovala“. Paní Buzková prý tím pochybila. A při tom zůstalo.Čas přináší další ukázky, závažnější. Stává se, že v hloubi společenského dění bobtnají problémy a nakonec vyprsknou jak ze špatně utěsněného papiňáku v podobě události třeba jen lokální, anebo zcela titěrné. Záleží pak na tom, kdo a jak se jí chopí a jaký diagnostický význam jí přisoudí. Od toho jsou média. Samozřejmě. Kdo jiný?To první uchopení – zdůrazňuji: mediální (jiné být nemůže) – pak často předurčí další osudy tématu. Vykolíkuje mu cestu. Další novináři to převezmou – a fáma je tu! Latinské přísloví praví: Fama crescit eundo. Fáma se vydá na cestu – a za pochodu mohutní. Tak vzniká to „otroctví cesty“, o němž psal v jiné souvislosti Radek Pokorný. I nevůle se mu vymknout. Proto politik, jemuž se mediálně podařilo nasadit psí hlavu, se jí těžko zbaví a hlavně nikdo mu s tím nepomůže.Myslím, že takto vznikla a byla živena Čunkova aféra. Pan Čunek ji sice přiživoval svou naivitou, ale dodnes nikdo neví, co vlastně spáchal. Ale to už je dávno. Čerstvým příkladem je Topolánkova aféra. Tento muž si pustil pusu na špacír v prostředí, které naivně pokládal za přátelské, zatímco ono bylo lstivé. Některé jeho výroky vynesl na světlo bulvární plátek. Jistý novinář, údajně seriózní, je v prvním hnutí své mysli přirovnal k výrokům pana Duška o poměrech na ministerstvu. Vykolíkoval cestu, a už to jelo. Pak se ukázalo, že ty výroky znamenaly něco jiného, ale bylo pozdě. První mediální uchopení Topolánkova faux-pas náramně šikovně zapadlo do pnutí v ODS i na politické scéně a bývalému šéfovi této strany už to nikdo neodpáře.Jak se bránit mediálním bludičkám, které tak snadno naprogramují veřejné mínění? Napadá mě drsné rčení: nepolykat jim to i s navijákem. Víc o tom přemýšlet. Kritičtěji. Mluvit o tom mezi sebou a vzájemně se na své i na ty jejich úlety upozorňovat. Znovuobjevit funkci rozpravy, dialogu. Ovšem ne tak, jak to nedávno předvedli pánové Jiří Krampol a Filip Renč v Magazínu MFD. Jejich rozmluva tam byla avizována jako rozhovor pravičáka a levičáka, ale oba s překvapivou nenápaditostí jen čeřili povrch událostí. Čtenářské poznání z toho vyšlo s nulovým ziskem. Možná, že i tento žurnalistický podnik byl dílem bludiček.Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.