Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o.

Blamáž s obrněnci - 5.5.2011 Ekonom


ARMÁDNÍ TENDRY

Největší zakázka Fischerovy úřednické vlády proběhla jinak, než tehdejší špičky slibovaly.

Superlativy se na podzim 2009 nešetřilo. Když tehdejší ministr obrany Martin Barták oznamoval plán nakoupit 90 obrněných vozidel Iveco, sliboval hodně. Zejména že auta pro vojáky si Česko pořídí výhodně jako nikdy dříve. To vše díky společnému nákupu se Slovenskem, jenž měl omluvit i obejití veřejné soutěže.
»Jde o unikátní projekt, který nemá od rozpadu Československa obdoby,« říkal Barták v říjnu 2009 poslancům výboru pro obranu.
Na jeho slova skutečně došlo, pouze v jiném kontextu. Výsledná cena 3,6 miliardy korun je unikátní v tom, že za jeden vůz Česko zaplatilo alespoň o třetinu více než stála stejná vozidla například Rakousko či Norsko.
A o výhodnosti kontraktu již pochybují i na ministerstvu obrany. Důvod? Sliby o společné zakázce byly zjevně pouze záminkou pro obří nákup od předem vybraného výrobce. Týdeník Ekonom totiž zjistil, že Slováci si žádná Iveca s Čechy nekoupí, a tedy k žádnému »federálnímu« nákupu nedojde.
»V případě pořízení vozidel Iveco nevyvíjíme v současné době žádnou aktivitu,« sdělil mluvčí slovenského resortu obrany Lukáš Milan.
Navíc nákup se může armádě ještě více prodražit - projekt zkoumá Evropská komise. Česku za porušení pravidel o volné soutěži hrozí pokuta v řádech minimálně několika milionů eur.
Vánoční nákupy Plán na pořízení Ivec vypadal navenek slibně. V létě 2009 oslovilo české ministerstvo obrany Slováky s návrhem na podpis takzvaného Memoranda o spolupráci při nákupu lehkých obrněných vozidel. Česko mělo podle něho odebrat 90 a Slovensko dalších 40 kusů. Argumenty zněly logicky: při vyšších počtech si vyjednáme množstevní slevy.
Jenže nyní se ukazuje, že memorandum bylo jen »kouřovou clonou«, která měla dát slibům o společném nákupu punc věrohodnosti. »Šlo o účelově připravený dokument. Tehdejší vedení resortu s největší pravděpodobností muselo vědět, že ta zakázka tímto způsobem nikdy neproběhne,« říká Jaroslav Štefec z Úřadu pro dohled nad akvizicemi ministerstva obrany.
Memorandum totiž není žádnou mezinárodní smlouvou, která by podepsané strany k něčemu zavazovala. A Slováci s ním navíc souhlasili pouze podmínečně. »V čase podpisu memoranda se plánovalo pořízení vozidel jen podle rozpočtových možností,« říká mluvčí tamního ministerstva Lukáš Milan. A právě ty byly od počátku omezené a peníze na nákup se nenašly.
Přesto Bartákovo vedení resortu v zakázce pokračovalo a těsně před Vánoci 2009 podepsalo kontrakt na devadesát svých vozidel. A přesvědčivě tvrdilo, že ještě ušetřilo. »Díky společné zakázce bude dosaženo výhodnějších cenových a dalších podmínek,« stálo tehdy v tiskové zprávě. Současné vedení ministerstva už výhodnost kontraktu vidí jinak.
»Informace o dosažených úsporách není obsažena v žádném dokumentu souvisejícím s nákupem. Proto nemůžeme tvrzení o případných úsporách potvrdit ani vyvrátit,« říká mluvčí Jan Pejšek.
Na nás zbyli Slováci Trik se společným nákupem se přitom měl odehrát ještě jednou - během loňského roku si tehdejší náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva na schůzkách s lobbisty domlouval provizi za nákup finských minometů Nemo.
Podle Kopřivových představ, zachycených na nahrávkách MF Dnes, měl kontrakt proběhnout po vzoru Ivec - české ministerstvo bude předstírat nákup se Slováky, a tak zdůvodní doma i v Bruselu obejití soutěže.
»Je výslovně uvedeno, že když se dva státy spojí a provedou společnou akvizici, nemusí jít o soutěž. Samozřejmě to vědí i Francouzi a další, že když se s někým domluví, tak to takhle obechč… . Nám zbyli jen ti Slováci, abychom s nimi hráli toho betla,« říká v nahrávce náměstek.
Na nákup minometů však, i kvůli povolební výměně vedení obou ministerstev, nakonec nedošlo.
Qui bono?
Faktem je, že kdyby ministerstvo vypsalo na obrněná vozidla otevřenou soutěž, kterou mimochodem dříve slibovalo, mohlo si vybírat hned z několika různých typů.
»Například britské vozy RG-32 by zřejmě vyšly levněji než Iveca, a navíc mají větší odolnost vůči nástražným výbušným zařízením,« říká Jíří Komínek, dopisovatel renomovaného odborného časopisu Jane’s Defence Weekly.
Další prostředky se mohly ušetřit jen díky samotné soutěži. Když se vpustí konkurence například do zakázek ve stavebnictví, cena zpravidla v průměru klesne o deset procent.
O důvodech, proč ministerstvo obrany chtělo nakupovat bez soutěže a pořídit si právě Iveca, můžeme jen spekulovat. Týdeník Ekonom se pokoušel získat vyjádření od exministra obrany Bartáka, ale neúspěšně. Nereagoval ani na SMS.
Za připomenutí nicméně stojí, že ze zakázky profitovalo několik domácích obchodníků se zbraněmi.
Prvním je společnost Praga-Export, která italského výrobce v Česku zastupuje a přes kterou dosud proběhly všechny nákupy vozů Iveco. Její manažeři odhadli zisk na osm až deset procent.
Další je firma Omnipol, za níž stojí přítel ministra financí Miroslava Kalouska Richard Háva. Ta pro většinu vozidel dodala norské zbraňové věže Kongsberg.
»Jen cena věží je navýšena o 25 procent. Omnipol získal za zprostředkování jejich dodávek 132 milionů korun,« zní jeden ze závěrů interního auditu zbrojních zakázek, který si nechal vypracovat ministr Alexandr Vondra.
A do třetice je zde firma MPI Group patřící Michalu Smržovi, známému Martina Bartáka, která pro Iveca dodala munici.
Iveco slavné i v Bruselu Nákup vozidel Iveco navíc již několik měsíců zkoumá Evropská komise. Ta zjišťuje, zda Česko neporušilo evropská pravidla, když při obří zakázce nedalo šanci jiným výrobcům.
Ministerstvo se dříve zaštiťovalo právě společnou zakázkou se Slovenskem - při nákupu několika států je totiž možné uplatňovat výjimku, a vyhnout se povinnosti vypsat otevřenou soutěž.
Jak vyšetřování dopadne, zatím není jasné. Evropská komise nicméně dala již dříve najevo, že obří kontrakty bez soutěže ministerstvu obrany tolerovat nebude.
Naposledy se tak stalo loni v říjnu, kdy Česko zažalovala kvůli nákupu španělských letadel Casa, při kterých rovněž na soutěž nedošlo. Tím vyhověla stížnosti konkurenční firmy, italského výrobce Alenia Aeronautica, jež se o zakázku dříve ucházela.
»V našem podnětu jsme tvrdili, že ministerstvo obrany má sice právo provádět nákupy mimo režim zákona o veřejných zakázkách, ale pouze tehdy, když nakupuje nějakou utajovanou technologii. To rozhodně nebyl případ letadel, která si každý může prohlédnout na webu,« říká právník Radek Pokorný, jehož advokátní kancelář Pokorný, Wagner & spol. stížnost pro Italy sepisovala.
Komise tyto argumenty uznala, a nyní je posuzuje Evropský soudní dvůr v Lucemburku. V případě nákupu vozidel Iveco je situace podobná - ani zde si stát nepořídil žádné utajované technologie, nýbrž vozidla, která bývají vystavena na zbrojařských veletrzích.
Jak veliká pokuta Česku hrozí, se nedá přesně odhadnout. Minimální sazba se pohybuje ve výši několika milionů eur. Nicméně v Evropské unii se zatím neodehrál případ, kdy by se členský stát ocitl kvůli zbrojní zakázce před soudem.

3,6 miliardy korun zaplatila česká armáda za obrněná vozidla Iveco. Tuzemští obchodníci se zbraněmi z nákupu obrněnců Iveco inkasovali stamilionové provize.